Slovo

Ušli jsme velký kus cesty, ale ne tak velký, abychom dosáhli cíle dokonalosti duše s nadosobními vibracemi světla prapůvodu všeho...

Černé hrubohmotné síly negativity hrají každodenní roli v běžném životě člověka. Škoda, že člověk pohrdá jemností lásky a něžností světla „Vykoupení” a na místo toho obdivuje a vzívá praenergie z bran nevědomí, aby tak navázal na bytosti z temných hlubin zapomnění a své světlo duše z lampy Boží tak lehce zaprodal za odiv, klam a pozlátko! Proč obdivujeme teatrálnost černé magie a za co?!!.... Za ničení ostatních Božích duší?! Za chlípnost, nestoudnost, žal a nářek zbědovaných? Proč hledáme pravdu u černých mágů a jejich posluhovačů a klaníme se jim s úctou k zemi?! Proboha, proč? Za co mají náš respekt? Za svojí drzost, ničemnost či ubohost ducha? Vždyť takové bytosti či lidé jsou povahy přízemní a jejich Ego křičí po plané úctě! ... Ale koho a za co? ... Málo je světla na Zemi. Málo je Božích duší s plameny čistými a jasnými. Být čistou bytostí a stoupat po krkolomných ostrých skaliskách strmou stezkou vzhůru s ničím než vírou a světlem v srdci, je hodno naší hluboké úcty a pokory. Proč namísto toho se těmto bytostem vyhýbáme, či smějeme se jim a ušklíbáme nad jejich slabostí a „naivitou”? Když právě tato cesta odříkání a jediné pravdy je tou jedinou pravou cestou k vykoupení z hmoty a utrpení.